Měření vzduchové a kročejové neprůzvučnosti

Měření doby dozvuku

Jako první se obvykle měří doba dozvuku přijímací místnosti (L2). Je to doba potřebná pro pokles hladiny hluku o 60 dB po vypnutí zdroje. Je ovlivněna všemi povrchovými materiály v místnosti včetně vnitřního zařízení, lidí, povrchů stěn a podlahy. Při zapnutí zdroje zvuku se zvukové vlny šíří do okolí a část z nich je odražena od povrchů a část z nich pohlcena. Po určitou dobu trvající od zlomků vteřin až po několik sekund se postupně snižuje podíl odražených vln, až jsou všechny vlny pohlcovány stěnami a intenzita akustické energie se v prostoru již nadále nezvyšuje. Konstrukce je nabuzená zvukem a bylo dosaženo difuzního pole (v optimálním případě). Vzhledem k tomu, že zvuk se skládá z několika frekvencí (při měření se používá zpravidla bílý šum skládající se z celého spektra frekvencí) měří se i doba dozvuku na těchto frekvencích. Důvod je ten, že ne všechny frekvence jsou pohlcovány stejně. Od okamžiku vypnutí zdroje zvuku je zdrojem akustické energie pole, které se nachází v místnosti. Jeho intenzita postupně klesá (je dále pohlcováno povrchy v místnosti). Doba, za kterou jeho intenzita klesne o 60dB se nazývá doba dozvuku. Doba dozvuku je tedy závislá na pohltivosti stěn a na frekvenci zvuku. Na základě změření doby dozvuku se určuje tzv. ekvivalentní pohltivá plocha za použití Sabinova vzorce. Po změření doby dozvuku by se místnost neměla nijak měnit (stejný počet lidí v místnosti, stejné umístění difuzorů atd.) Doba dozvuku se měří v třetinooktávových pásmech a provádí se minimálně 6 odečetů na každém třetinooktávovém pásmu. V každém případě se použije minimálně jedna poloha zdroje a tři polohy mikrofonu v místnosti se dvěma odečety v každé poloze.  Vzhledem k tomu, že může nastat lokální energetický extrém v důsledku stojatého vlnění, nesmí se používat pravoúhlou síť bodů umístění mikrofonu.

Měření vzduchové neprůzvučnosti na stavbě

Normativní předpis pro provádění zkoušky je označen číselným označením ČSN EN ISO 140-4. Předmětem normy je měření vzduchové neprůzvučnosti v budovách, například vnitřních stěn, stropů a dveří mezi místnostmi. Pro měření musí být budova buď ve fázi dokončení stavby, a nebo při užívání stavby. Stavba musí mít dokončené vnitřní výplně otvorů (vnitřní dveře), podlahové krytiny a v místnostech musí být umístěny difuzory. Ty mají za úkol rozbít zvukové pole a „zkompaktnit“ ho tak, aby byla pokud možno hustota akustické energie stejná ve všech bodech místnosti (difuzní pole). V extrémním případě by totiž mohlo dojít k tomu, že v určitých bodech místnosti může nastat lokální energetický extrém, buď minimum, nebo maximum zpravidla zapříčiněné stojatým vlněním. Jako difuzory v obývaném domě slouží nábytek, v případě prázdných místnosti musí mít difuzor minimální plochu 1m2 a může být tvořen stavební deskou. Jako zdroj hluku se používá ←všesměrový zdroj hluku. Samotné měření vzduchové neprůzvučnosti se pak provádí se zdrojem zvuku ve vysílací místnosti (L1) ve dvou polohách. Z každé polohy zdroje ve vysílací místnosti se odečte hluk v pěti polohách jak ve vysílací tak i v přijímací místnosti. Výsledkem je 10 naměřených hodnot v přijímací místnosti a 10 naměřených hodnot ve vysílací místnosti. Důležité je, aby naměřená hladina v přijímací místnosti byla minimálně o 6dB vyšší, než hladina hluku v pozadí (LB) (přirozený hluk v pozadí zapříčiněným okolím – dopravou, deštěm atd.) Pokud je rozdíl hladin L2 a LB v intervalu (6-10) dB musí se provést korekce výsledků. V případě, že L2>LB o více než 10 dB, korekce se neprovádí. Z těchto naměřených hodnot se provede vyhodnocení dle ČSN EN ISO 717-1. Výsledkem je vážená jednočíselné veličina.

Měření kročejové neprůzvučnosti

U kročejové neprůzvučnosti není zdrojem hluku reproduktor, ale normalizovaný zdroj kročejového hluku. Jedná se o sestavu 5 kladívek umístěných v řadě za sebou v rozestupu (100 ± 3) mm. Každé kladívko váží (500 ± 12) g a padá z výšky 40 mm. Důležité je také dopadová rychlost (0,886 ± 0,022) m/s. Úhel dopadu každého kladívka musí být kolmý k povrchu s tolerancí ± 5°. Frekvence dopadů kladívka musí být 0,1 s. Zdroj se umisťuje do 4 poloh, opět mimo pravoúhlou síť. Přímka, na které leží kladívka musí být umístěna mimo žebra stropní konstrukce. Odečet hodnot hluku se provádí ve 4 polohách mikrofonu na jednu polohu zdroje. Platí zde stejné pravidlo, jako u vzduchové neprůzvučnosti. Pokud je rozdíl hladin L2 a LB v intervalu (6-10) dB musí se provést korekce výsledků. V případě, že L2>LB o vice než 10 dB, korekce se neprovádí. Z těchto naměřených hodnot se provede vyhodnocení dle ČSN EN ISO 717-2. Výsledkem je vážená jednočíselné veličina.